Vzpomínka na Milana Adamíka

V pondělí navždy odešel jeden z našich bývalých blízkých spolupracovníků, pilot, který s námi létal za pacienty. Milan Adamík. Za krásnou vzpomínku na něj děkujeme jeho příteli a našemu bývalému řediteli Jiřímu Wachsmuthovi:

Mám za sebou smutný den, včera zemřel na COVID Milan Adamík. Kolik hodin jsem byl s ním v mašině, velice jsme si rozuměli. Jeho pilotáž byla excelentní, měl obrovský cit pro mašinku. Bylo mi vždy velkým potěšením býti s ním v kabině a jsem přesvědčen, že i ostatní s ním byli rádi a měli vždy jistotu při letu.

Ten člověk měl děsně složitý život. Při výcviku, někdy v padesátých létech (Mig 15) jim ulítl překryt kabiny a zabil instruktora. Milan, navzdory předpisům, dovedl mašinu až na dráhu. Podle předpisu se měl katapultovat. Byl oceněn. Další přelom v jeho letecké kariéře  byl v roce 1971, kdy byl propuštěn z armády a jezdil s trolejbusem v Plzni. Nakonec se dostal ke Slovairu a další roky věnoval práškování. Ale hlavně byl spokojen s tím, že má konečně v ruce knipl. To byl smysl jeho života.

V roce 1990 byl rehabilitován a byla mu vrácena hodnost podplukovníka. Nastoupil k letecké záchranné službě. Napřed v rámci armády, po odchodu do zálohy létal 5 let LZS v Liberci.

Jeho dalším velkým koníčkem byla lidová  muzika, mnoho let vystupoval se souborem. Prostě řečeno, renesanční člověk.

Pravidelně jsme si volali a posílali maily. Naposled jsem s ním hovořil asi před týdnem, či deseti dny. Říkal mi, mám Covid. Moje odpověď byla, to nesmíš vzdát. Leč choroba byla silnější. Škoda každého života a pro mne zvláště jeho. Slzy jsem již utřel, ale v mém srdci zůstane navždy. Čest jeho památce.

Jiří Wachsmuth

Zanechte odpověď