Rozhovor pro Liberecký deník

V tištěném Libereckém deníku z textu bohužel vypadlo to, čím ředitel ZZS LK celý rozhovor zahájil a co je pro něj nejdůležitější: poděkování všem zaměstnancům. Protože záchranná služba nestojí na jednotlivcích, ale na kolektivu jednotlivců, kteří musí fungovat jako celek. To se nám na ZZS LK daří a právě za to ředitel v rozhovoru děkoval.

 

Celý originální rozhovor:

Jak moc proměnila, ovlivnila epidemie koronaviru činnost záchranné služby?

Úplně. Od základu. A já bych chtěl všem našim zaměstnancům v první řadě poděkovat za to, jak vše zvládli a zvládají. Jak se ze všech opatření postupem času stala každodenní rutina a zvyk. Hodně nám v tomto ohledu pomohla jarní vlna, kdy jsme se měli čas připravit, spoustu věcí vymyslet… A teď bych řekl, že jedeme sice v trochu jiném, ale standardním režimu. V podstatě na každém výjezdu počítáme s tím, že sice jedeme na úraz, ale můžeme se při té příležitosti setkat s covid pozitivním pacientem, svědkem. Nezaskočí nás to, máme dostatek ochranných prostředků, dezinfikujeme pořád sebe i všechno, co se dá. Jsme možná opatrnější. Ale pro nás vždycky byl jedinou důležitou hodnotou lidský život, zdraví. Na tom se nezměnilo nic. Všech se nás ale samozřejmě velmi dotýká, že mnohem častěji vidíme těžké případy.

Jaké výjezdy patří v poslední době k nejčastějším? Proměnila se nějakým způsobem jejich skladba?

Dušnosti. Jednoznačně dušnosti. Jezdili jsme k nim samozřejmě i dříve, teď je ten nárůst ale enormní. Nám je jedno, jestli ten člověk má astma, covid nebo rakovinu. My jedeme k člověku, který se dusí, který nemůže dýchat. Jinak je ta skladba v podstatě pořád stejná, úrazy, zástavy oběhu, nehody. Jen všude musíte počítat i s tím, že pacient může – i když nemusí – být covid pozitivní.

Zaznamenali jste zvýšený počet telefonátů na tísňovou linku?

V průměru naši operátoři vyřizují o třetinu víc hovorů než bývalo běžné. Nestane se, že bych přišel na dispečink a nikdo by zrovna netelefonoval. Dřív bývaly i volnější chvíle, ty teď prostě nejsou.

Jak situaci zvládají pracovníci ZZS LK? Nepropadají chmurným myšlenkám?

Musí zvládat, co jim zbývá. Bez nás to nejde. Všichni jsou unavení, nevyhnete se smutku, někdy pocitu beznaděje… Je čím dál těžší najít něco, co vás potěší. Smutné chvíle k naší práci patří, ale teď už je jich prostě hrozně moc. Všichni mohou využít náš psychosociální intervenční tým. Všichni se snaží řídit tím, co doporučujeme i ostatním: dostatečně spát, zdravě jíst, sportovat, chodit ven… Udělat si každý den alespoň chvilku sami na sebe. Ale je to samozřejmě těžké. Všichni se těšíme na skleničku s přáteli, na koncert… Až se na sebe nebudeme smát jen očima.

Nebojujete s nedostatkem pracovníků, záchranářů?

Někdy. Je to opravdu nárazové, občas je těžší některé služby na některých  výjezdových stanovištích obsadit. Ale vždycky jsme to zvládli, i když jsme měli lidi na nemocenské nebo v karanténě. Po proočkování se stav určitě zlepšil.

Z řady zpráv může mít člověk pocit, že ostatní diagnózy vymizely. Jaký je skutečný stav?

My říkáme pořád, že nezmizely. Jen k nim přibyl covid a některé zkomplikoval.

Jak se naopak stavíte k těm, kteří tvrdí, že covid-19 neexistuje?

Když někdy čtu některé komentáře na sociálních sítích, na našich facebookových stránkách, je mi z toho smutno. Lidé odmítají vidět realitu. Nechápu, jak někdo může jet do Prahy nebo jinam demonstrovat a v klidu se ostatním, kteří pravidla dodržují, dívat do očí. Já mám ve svém okolí štěstí na laskavé, obětavé a ohleduplné lidi. Sobectví, bezohlednost  a určitou stupiditu některých opravdu nechápu. Taky chci žít normálně, chci, aby děti mohly chodit do školy. Ale teď to prostě nejde. Ne kvůli vládním nařízením, ale z prosté obavy, že někoho můžu neúmyslně nakazit a on může umřít nebo mít opravdu hodně vážné potíže.

Vyjíždíte už i k mladším pacientům?

Pravidelně. Bohužel.

Setkali jste se už s tím, že kapacita nemocnice byla na hraně, a museli jste pacienta převézt do jiné?

Snažíme se hospitalizaci každého pacienta řešit individuálně a díky skvělé spolupráci s nemocnicemi se nám to zatím daří (k 8.3. 2021). Počítáme ale samozřejmě s tím, že se to může kdykoliv změnit.

Vidíte stejně jako ostatní světlo na konci tunelu v podobě očkování?

Očkování vychází z principů moderní medicíny. My podle těchto principů pomáháme lidem, lékaři podle nich léčí. Já jsem se oočkovat nechal a když se mě někdo ptá na názor, vakcinaci doporučuji. Moc jiných šancí než proočkovanost populace a důsledné omezení sociálních kontaktů nám nepomůže.

Jak to vypadá s očkováním záchranářů?

Zhruba 70 procent naších zaměstnanců je očkovaných oběma dávkami.

Cítíte podporu ze strany veřejnosti?

Na jaře se zvedla ohromná vlna solidarity. Bylo to hezké, nás to hrozně těšilo. I teď cítíme velkou podporu, které si nesmírně vážíme. Do určité míry nás určitá solidarita ze strany veřejnosti drží nad vodou. Pomáhá nám věřit, že svět nejsou jen sobci na demonstracích a sociálních sítích, kteří jsou bohužel moc slyšet. Těch, kteří si situaci uvědomují a kteří si váží zdraví a života, je víc.

 

Zanechte odpověď